Veronika a Michal jsou pacienti v blázinci.
Jednoho dne se procházejí okolo bazénu a vtom Michal náhle skočí dovody. Potopí se jako kámen a už nevyplave.
Veronika okamžitě skočí za ním,aby ho zachránila. Ponoří se na dno a vytáhne Michala ven.
Když se o tomto hrdinském činu dozví ředitel ústavu, okamžitě dá příkaz propustit Veroniku z blázince, protože poznal, že je duševně naprosto stabilní a příčetná.
Přijde k ní a říká: "Veroniko,mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Nejprve dobrá zpráva, a sice můžeš opustit ústav, neboť jsi byla schopna zachránit jinému pacientovi život. Myslím tedy, že jsi opět mentálně v pořádku. Špatná zpráva je ta, že se Michal, kterého si zachránila, krátce poté oběsil v koupelně na pásku z kalhot jeho obleku. Je mi to líto, je mrtev."
Veronika se na něho krátce podívá a prohlásí: "On se neoběsil, já jsem ho tam pověsila, aby uschl."
